Radost a ocenění něčeho, i toho nejmenšího..

10:00


Psát blog, číst si Vaše komentáře, i když jich zprvu bylo velmi málo, mi dělalo vždy ohromnou radost, která se na mě projevovala velmi viditelně. Naučila jsem se díky blogu radovat se z maličkostí a toho si strašně cením. Nikdy jsem nedokázala ocenit pouhou drobnost, ale i pouhé Pěkný článek. ve mně dokáže vyvolat něco krásného.

Ale najdou přišel zlom, každý vydaný článek mi přišel jako strašná hloupost a měla jsem sto chutí ho odstranit. Byla jsem pevně rozhodnutá se vším skoncovat, ale když jsem si znovu přečetla i kdyby pět komentářů, měla jsem hned pocit, že to, že píšu blog je správně, to, že se s Vámi dělím o každý můj dojem z daných věcí a vše hodnotím tak jak to cítím a jak to vidím.

V dnešní době je blogů hafo.. Dostat se za určitou hranici je docela těžké, hlavně pro mě. Patřím do kategorie lidí, kteří když nevidí posun a pokrok, mají sto chutí s tím seknout. Ano, to jsem doopravdy já. Snažím se nějakým způsobem motivovat a jedinou motivací jsou odpovědi Vás, čtenářů! :)

(To jen tak na úvod)

***

28.6., jsem se vrátila z ozdravovny (mám skoliosu). Během mého pobytu jsem si dala menší internetovou dietu, abych se trošku zotavila a neseděla stále u soc. sítí. Musím říct, že mi to výrazně pomohlo. Ale teď odbíhám od tématu..

V léčebně jsem se seznámila s několika strašně skvělými lidmi, bohužel jsem je musela opustit. A jak to u mě obvykle bývá, jsem strašně citlivá, takže jsem celé dvě hodiny, které zahrnují loučení a cestu domů, probrečela. Při pomyšlení na všechny vzpomínky se mi zase vhání slzy do očí.. Když si vzpomenu na všechny večery strávené na jednom pokoji, kde jsme pojídali pizzu, bavili se, pouštěli si filmy, smáli se každé blbosti a tancovali Just Dance 2015 jako zběsilí, už brečím.
Věc, kterou strašně oceňuji je, že jsem do kolektivu zapadla hned první den, měli mě rádi takovou jaká jsem, nehledali na mě chyby, na rozdíl od mých spolužáků. Nesoudili mě podle vzhledu. Chovali se stejně praštěně jako já.. a o to víc jsem si vše užívala naplno!

Díky nim jsem zjistila, že nemusím mít kamarády ve městě kde žiji, ale můžu si je najít na místě, o kterém jsem si myslela, že si nebudu rozumět ani s mravenci, haha.

Nikdy jsem neměla štěstí na kamarády.. nikdy! Přišla jsem jim buď moc namyšlená, nebo moc tichá, hlučná, divná, prostě a jednoduše špatná. Ze začátku jsem se s tím nedokázala srovnat, ale postupně jsem si zvykla. Proto si strašně vážím lidí, které jsem nedávno poznala. Proto brečím jako želva a vzpomínám na všechny ty lidi. Proto píšu tenhle článek, abych si trošku vylila srdíčko.

Dnešní článek bych chtěla zakončit jedině zmínkou o nastávajících prázdninách.
Užijte si je s tím, s kým chcete a kde chcete.
Myslím si, že je důležité trávit čas v kruhu nejbližších.. ať je to rodina, kamarád/ka nebo parta lidí.

Plánuji mnoho článků související s létem!

Prožijte a uspořádejte si prázdniny podle sebe a hlavně, radujte se a oceňujte všechno, i to nejmenší! :)

S láskou, E.


You Might Also Like

9 Comments

Like us on Facebook

Flickr Images

Subscribe