Políbena vzpomínkami

13:15


Je 12:37, sedím ve své oblíbené kavárně se zákuskem v žaludku, čajem před sebou a tužkou v ruce. Našla jsem skvělé místo u okna, takže fotím procházející lidi, kteří na mě chvilkami koukají. Slyším cinkající talíře a nadšené hlasy lidí, kteří právě dojedli malinový zákusek. Sedím tu sama a nevadí mi to. Zamilovala jsem si to prostředí. Na zdech visí povzbudivé plakáty a na poličkách leží staré potrhané knihy. Fotím se na samospoušť. Křečovitě držím hrnek s čajem a zaznamenávám upřené zraky lidí. Přijdu si docela vtipná :D

***

Volám babičce a ptám se jí, jestli si vybavuje nějaký okamžik se mnou spjatý. Pamatuje..
"Vzpomínám si, když jsi jako malá, mohli ti být tak dva roky, sotva stála v maminčiných botách na vysokém podpatku u postele se šroubovákem v ruce a snažila se přišroubovat dvě úplně odlišné části postele. Nebo když jsi jedla svojí nejoblíbenější buchtu."
(Mimochodem, miluji buchtu s Margot. Moje babička ji má nejlepší!)
Začala jsem se smát a ona se mnou. Cítila jsem trošku slzy v očích, když jsem jí slyšela, s jakým nadšením vše říká. Byl to velmi milý rozhovor, který mě potěšil. 
Přemýšlím nad tím, co mi právě řekla a rozebírám skoro každé její milé slovo. V duchu se směji svému talentu něco někam přidělat, pověsit, nebo přitlouct. 

*** 

Koukám se na rám starého zavřeného okna, začíná mi být docela teplo, tak se ho pokusím otevřít. Nejde mi to..
Proklínám stará okna a mé ochablé svaly. 
Po 5 minutách se mi to podaří. Přijdu si drsná. Jako Rambo.
Otevřu ho a příjemný vítr se ocitne v místnosti. Rozcuchá mi vlasy a já si zase přijdu děsně vtipně!I když mé vlasy vypadají rozcuchaně nechám si to tak, nevadí mi to, přijde mi to děsně praštěný, upřímně nevím proč. :D 


***
Píšu si poznámky na papír. Týkají se školy. Za chvíli tužku položím na stůl a všechny zápisky vytrhnu. Namaluji do bločku srdíčko na důkaz, že to tu miluji!
Jde na mě trošku únava, tak si objednám ještě malé latte. 
(jediný druh kávy, který mi v mém věku vůbec nevadí)
Mám ze sebe docela dobrý pocit a tak se lehce usměji na procházejícího starého pána, který mi to oplatí. Má na sobě olivově zelený kabát, šedé kalhoty a čerstvě nalakované boty. Připomněl mi mého dědu, který sice nalakované boty ani kabát nenosil, ale byl mu velmi podobný. 

***

Začínám přemýšlet, proč sedím zrovna tady. Venku je hezky a já jsem někde zavřená. 
A potom si to uvědomím.
Nevadí mi, když je kolem mě hodně lidí, ale jsem ráda sama. Miluji pozorovat ostatní. Hádat nad čím zrovna přemýšlí, koukat se na jejich oblečení, smát se, když řeknou něco vtipného.
Baví mě to, moc! Připadám si jako malá holka a je mi to jedno.
A tohle všechno mohu právě tady dělat. Za chůze se nedokážu soustředit na ostatní, vnímám sebe, především abych nezakopla a neodřela si klasicky koleno. Ale když se na chvíli zastavím, právě v nějaké kavárně, sednu si a nic nedělám, soustředím se na to na co chci. Miluji kavárny. Miluji místa, která ve mě vyvolávají dobrý pocit, radost, motivují mě. 

Jo a.. Díky babi za zpříjemnění odpoledne..♥

E.

You Might Also Like

0 Comments

Like us on Facebook

Flickr Images

Subscribe